II. PÍSEŇ PANNY.

Lila B. Nováková

II.
PÍSEŇ PANNY.
Živote, otče, tebe vzývám a tebe vyzývám! Včera ještě hrála jsem si se svými druhy a družkami, svítilo slunce a stébla trav se chvěla, leskla se a vábila chladem naše teplá těla. A moje tělo nemluvilo, když dotýkaly se ho ruce mladých hochů. A dnes všecko je jinak – co se stalo? V očích leží mi těžká mlha, moje útlé nohy náhle zemdlely, a moje ňadra, boky, celé moje tělo zpívá drobnými, sladkými trylky divnou píseň, jak moje chvějící se ruce bloudí po něm. Ano, jistě, jistě zpívá píseň moje tělo, slyším ji – od ňader zaznívá nejvyšším tonem. Živote, otče, viď, to láska se přiblížila! Viděla jsem, jak ptáci se celovali na větvi. Viděla jsem, jak dva broučci spojeni zapadli v rozvitý květ. Viděla jsem, jak mužové ovíjeli ruce okolo plných boků žen, zacházeli s nimi v samotu a ničeho neviděli kolem sebe. Vím, vím, vím – – – 9 láska tu chodí, chodí po zemi, dotýká se všeho teplou, vlhkou rukou. A dnes – v jednu chvíli, v jednou slavnou chvíli dotekla se i mne. Co se stane? Co se stane? Živote-otče, jsem sestřičkou ptáků i brouků, jsem sestřičkou všech žen, které byly milovány... Stále slyším tu divnou píseň, její rytmus řídí se otřesy mého levého ňadra, jak pod ním bije mi srdce... Živote-otče, žehnej těm, kteří mne budou milovati! 10

Básně v knize Květy odlehlého údolí: