VIII. VÍŠ, TEHDY...

Lila B. Nováková

VIII.
VÍŠ, TEHDY...
Řekla jsem ti, že ono snad přijde. Zachvěl jsi se až snad v kořenech bytosti, a pak sesunul jsi se dolů a líbal moje tělo. Ležela jsem tiše a v očích stály mi slzy. Řekl jsi: požehnaný plod života tvého. A klečel jsi u mých kolenou. A znovu jsi mne líbal. Pak jsi vstal a políbil jsi mne na ústa a řekl jsi vítězně, nadlidsky: Zatím jen já ti budu nosit jeho polibky. Moje slzy skanuly. A my oba byli jsme svati. 20

Kniha Květy odlehlého údolí (1912)
Autor Lila Bubelová