XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...

Lila B. Nováková

IX.XI.
MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
Milenče, který mne neznáš, který přešels několikrát plaše okolo mne a nepohlédl mi v oči. Který jsi se chvěl, jako mladé obilí v soumraku prvé bouře. Milenče, který máš oči i ruce dítěte. Chtěla bych krátké, sladké tvoje jméno ti zašeptat. Tak bych ti ho řekla, jak nikdy ho neuslyšíš. Jen moje ústa dovedla by ti je tak říci. Poznal bys pak, že přišla opravdu prvá bouře. Pocítil bys prvé těžké, teplé krůpěje. Řekla bych je tak, jak sladce hučí vzdálený hrom, kdy blesky jsou ještě přeludy. Řekla bych tvoje jméno znovu, zněžněle. Sladké jméno malých dětí. A ze zadu bych ti ruce kolem šíje ovinula. A přitiskla bych si tě na ňadra. Žádná ňadra se tak žíznivě nechvějí, jako moje. Klesl bys na kolena a přivřel svoje plaché oči. Neznám jejich barvy a nepoznala bych jí asi ani tehdy. 23 Překlonila bych si tvoji hlavu k tváři a líbala bych tvoje zavřené oči. A dala bych ti prvou tvou bouři. Země i nebe by se otevřely. Země voněla by vlhkou hroudou a nebe ozonem bouře. Vylila bych v tebe všechnu svou sladkost, kterou chystám tomu, kdo přijde, jsa dítětem, neznaje ženy, neznaje milosti. A propustila bych tě, jako bouře zemi propouští, opojeného, do hloubi rozrušeného, dojatého, se slzami na řasách očí, jichž barvy jsem nepoznala, ale silného, odvážného, hrdinného. Pak bys šel teprve dobýt svět. Milenče – – chceš slyšet svoje jméno? 24
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...