XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...

Lila B. Nováková

XVI.
TOBĚ BYLO ZIMA...
Stáli jsme na pavlači, vysoko nad opadalou zahradou. Za námi, na východě, tesknil měsíc. Vítr harašil omrzlým listím akátů. Hvězdy bodavě shlížely s jasného nebe. Zdálo se, že vítr snáší jejich studené paprsky, jako pichlavé větvičky sněhu. Dole leskla se řeka a třepotala světla na druhém břehu. A tobě bylo zima. V dálce, tam, kam řeka běžela, leželo město. Jako černý kout oblohy bylo, posetý hvězdami. Na neviditelných nitích navlečeny démanty – tam někde šuměly a hučely ulice, davy tam přecházely, kvapíce s břemenem svých životů. Marná klopota všeho vanula přes světla, mžikala červenavě, žalostně, vyčítavě. A tobě bylo zima. Stála jsem vedle tebe pod hvězdami a před tváří města. Hořela jsem touhou zlíbat tvoje oči, tvoje ústa sežehnout polibkem, 33 tvoje mladé tělo obejmout, rozpálit vášní. Cize mžikaly hvězdy, nevraživě světla v dálce, nad tím vším však vanul proud, který vrhal mne k tobě. Opírala jsem se o zábradlí, tiskla horký spánek na tvé čelo, a čekala, čekala, čekala... A tobě bylo zima.zima, tobě bylo zima... 34
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...