XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,

Lila B. Nováková

XIX.
PODZIMNÍ VĚTRY,
posvátné větry, rozneste těžká, vyzrálavyzrálá semena mojí duše... Je po žních, země vydala plody. Pustne kraj, divná, únavná tesknota vane. Je dávno po květech sladkých a vášnivých. I moje duše kvetla rudými, sladkými květy. I moje duše dýchla omamně do těžkého kouzla noci. O chvíle plodného rozvášnění... o chvíle sladkého jásotu bytosti oproštěné... Zajikala jsem se zbožnou radostí nad svými květy. Plakala jsem mlčelivými slzami za kouzelných nocí, pohnuta nevýslovnou krásou tvojí, o živote! Podzimní větry, posvátné větry... táhnete krajem a teskný kvil jde za vámi. Proč všechno pláče a sténá, co vydati má své plody? Přišli jste, žencové i rozsévači, bezohledně rvete a nesmyslně rozséváte – svrchovaně a nevystihle moudře. 41 Kdesi na planině sesmutnělé, šlehané vašimi polibky, dotlívá a rozpadá se hranice. Sláva života na ní po celé léto hořela. Chlad kráčí za vámi. Zima a odpočinutí všemu plodícímu. Jde za vámi odpočinutí plné víry, plné jistoty, že přijde nové klíčení, nový květ, nové zrání. Podzimní větry, posvátné větry, rozneste i těžká, vyzrálá semena mojí duše... 42
Básně v knize Květy odlehlého údolí:
  1. I. LÁSKO...
  2. II. PÍSEŇ PANNY.
  3. III. PŘIŠLA JSEM K TOBĚ.
  4. IV. DAL JSI MI RŮŽI.
  5. V. DNES NE, MILÁČKU...
  6. VI. NELÍBÁM OTROCKY TVOJE DLANĚ.
  7. VII. PÍSEŇ ŽENY.
  8. VIII. VÍŠ, TEHDY...
  9. IX. PÍSEŇ MATKY.
  10. X. NETUŠÍŠ,
  11. XI. MILENČE, KTERÝ MNE NEZNÁŠ...
  12. XII. JSOU JASNĚ ZELENÉ...
  13. XIII. POLIBKY, POLIBKY...
  14. XIV. CELÝM SVĚTEM JSEM PROŠLA.
  15. XV. CHTĚLA BYCH UMŘÍT TÉ CHVÍLE...
  16. XVI. TOBĚ BYLO ZIMA...
  17. XVII. VE TMĚ.
  18. XVIII. VZPOMÍNÁM SI,
  19. XIX. PODZIMNÍ VĚTRY,
  20. XX. DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...