XX.
DUŠE MOJE, DUŠE MOJE...
Jsi statečná, jsi nejstatečnější z duší, jež znám.
Jsi sladká, dobrá, beznáročná,
neboť tvým jediným nárokem je:
neublížit nikomu.
Duše moje, –
všeho jsme se vzdaly,
ty i já,
abychom si vykoupily toto:
nikdo po smrti nebude moci říci –
zemřel někdo, kdo mi ublížil.
Duše moje, jsi smutná.
Ani slunce tě už nedovede potěšit.
Rozedraná, orvaná stojíš přede mnou,
a přece o nic se neopíráš, hlavy neskláníš,
nepláčeš, mlčíš.
Duše moje, kdy bylo smutnější chvíle pro tebe?
Zranila tě zbabělost.
Duše moje, smutno je pod oblohou.
A přece stojíš pevně.
Dobře bude těm, kteří byli zbabělí.
Dobře bude těm, kteří byli nerozvážní.
Těm, kteří nevzpomněli na tebe,
kteří nemyslili na tvoji bolest.
43
Všem bude dobře, duše moje,
protože ty jsi dobrá, jsi statečná,
jsi odvážná bez dobrodružnosti,
jsi láskyplná, duše, ano, jsi láskyplná.
Půjdeme samy, duše moje.
Jak dlouho?
Krátce – dlouho – bude to slavná, svatá pouť,
duše moje,
i potom ještě bude slavná, svatá po nás paměť,
budou oči, ronící slze vděčnosti při vzpomínce.
A že jsi smutna,
že budeš smutna –
vždyť jsi i byla vždycky smutna,
duše moje, –
vždyť proto snad jsi dobrá,
proto jsi statečná, odvážná a láskyplná,
že jsi smutná.
Jsi hluboko ukrytým, zádumčivým pramenem,
ze kterého jiní pijí, aby byli veseli.
Duše moje, duše moje, odpusť mi,
já tebe nikdy nerozveselím,
nikdy neporuším tvého svatého smutku.
Duše moje, tvoje slzy jsou pramenem,
který dává jiným statečnost a veselí,
protože ty jsi jimi dobrá.
Duše moje, miluji tvoje slzy, jako tebe samu.
Ty – smutná, drahá,
44
ty, která nikdy jsi mne nesklamala.
Která jsi prostá a důvěřivá, jako dítě,
moudrá a silná, jako zralý člověk,
laskavá a odříkavá, jako stáří.
Duše moje, budeš nesmrtelna.
Všechny tvoje záchvěvy zachytím uměním,
a jiní budou se učit tvojí dobrotě,
tvé odvážnosti, statečnosti, odříkání,
tvé veliké lásce.
Duše moje, jak je to dobře, že jsi ještě mláda,
a cesta že je ještě dlouhá!
45
V knížce jsou tyto verše:
I. Lásko, plameni.
II. Píseň panny.
III. Přišla jsem k tobě.
IV. Dal jsi mi růži.
V. Dnes ne, miláčku.
VI. Nelíbám otrocky.
VII. Píseň ženy.
VIII. Víš, tehdy.
IX. Píseň matky.
X. Netušíš.
XI. Milenče, který mne neznáš.
XII. Jsou jasně zelené.
XIII. Polibky, polibky.
XIV. Celým světem jsem prošla.
XV. CtělaChtěla bych umřít té chvíle.
XVI. Tobě bylo zima.
XVII. Ve tmě.
XVIII. Vzpomínám si.
XIX. Podzimní větry.
XX. Duše moje.
46
Tiskem a nákladem
ANTONÍNA REISE
v Praze, na Král.
Vyšehradě číslo 55.
Týmž nákladem vyšlo
od Lily B. Novákové:
„Cestou“. Cena 2 kor.
„Nad její drahou za-
chmuřenou“. Cena 2 k.
E: av; 2006
[47]