Štěstí.

Štěstí.
Co je štěstí, co je štěstí? V potu práce usmívat se, vesel jít pak davem lidí k odpočinku svěžím luhem, radost mít nad krásným květem, nad nádherou hvězdné noci, nad stříbrným světlem luny, nad velebou ranní zoře. Snít nad knihou poesie, zírat němě v krásu sochy, stíhat duši v tazích štětce, opíjet se tajem hudby. Jásat nad svým zdravým tělem, hrd být na svou tvrdou ruku, která umí stejně bíti v nestoudnou tvář darebáka jako v prsa nepřítele. V jara mládí bujně rozkvést, v létě žití sbírat plody 16 práce svoji neunavné, až čas přijde, klidně zemřít, věda, že’s byl trochu platen, oplakán a nezapomněn. Druha mít, jenž dobrý, věrný, jemuž můžeš říci všecko, sen svůj, smutek, plán i touhu, který se ti nevysměje. Konečně – mít na dně srdce koutek a v něm obraz ženy, milované, milující, jež tě něhou vzhůru vznáší, žíti v ní a žíti pro ni, stavět stánek štěstí pro dva, opíjet se tichou láskou, čistou, která posvěcuje. S chvěním vroucím v hloubi duše jíti vstříc k té velké chvíli, kdy tvou bude celá, celá, krásná, něžná, silná, sladká, jíti vstříc k té slavné chvíli, kdy ti podá Tvoje dítě, bys v něm zlíbal ji i sebe... Co víc může dáti život? Můžeš chtíti více štěstí, mladý hochu, druhu, bratře? 17 A s tou vírou ve své duši neutoneš v žádné bouři, budeš vítěz v každém boji, nepodlehneš v žádné strasti, najdeš štěstí, kolik třeba pro vás dva i pro své bratry – najdeš radost života...! 18