Čtyřlístek.

Čtyřlístek.
S hlavou vzhůru světem chodím, zpříma, pyšně světem chodím, jasným okem k nebi hledím, jasným okem nebázlivým. Jenom v leta čarném květu oči svoje k zemi klopím, zrak můj v rozkoši a lásce hledí na tu matku Zemi. Je tak krásná v době květukvětu, po níž přijdou sladké plody, krásná v barvách tisícerých, až se jimi spíjí oko. Teď jsem přišel k jetelišti, hřála z něho bujná zeleň, svítily v něm bílé květy, žhavě plály rudé květy, 50 V milionech drobných lístků, nalezl jsem čtverolístekčtverolístek, čtverlístek, jenž nese štěstí – slyšíš, duše: štěstí, štěstí... Zlíbal jsem ty něžné lístky, drahý symbol mojí touhy – neboť tolik hledám štěstí, velké, sladké, nekonečné! Šťasten jsem svou denní prací, jásám, že jsem mlád, že žiju, pláču, když mám nenávidět, odpouštím-Ii, jsem tak šťasten. Nejvíc ale štěstí tuším ve tvých očích, čarodějko, která jsi mě vzala duši, že teď už jen v tobě žiju. Čtverlístku, zda mohu věřit, zůstane mi moje štěstí? Je tak blízko, už je chytám, hlava se mi ale točí – bože, já se o ně bojím – lístky, lístky, zůstane mi...? 51