Sen.

Sen.
Snil jsem. Náhle zdálo se mi, jak bych stál u tvého lože v svitu luny, tich a němý, dechem tvým se opíjeje. V tom měsíce na paprscích sjely oknem bílé stíny, komnata jich byla plna – tajemné to byly víly. Třikráte kol tvého lůžka vznášely se v chorovodu, zlíbaly pak tvoje čelo, čarným zpěvem zazpívaly: Sladce spi, ty dobré dítě, chráníme ti snů tvých sady, líbáme tvé čelo bílé, žitím tebe provázíme. Sladce spi, ty dobré dítě, které žiješ svoje mládí v slunci velké mladé lásky, abys jednou silna vstala 52 ku žni plodů nejvzácnějších, jež jsou dány božstvem ženě: abys byla sestrou bratru, abys byla ženou muži, jenž tě zvýšil nade všecky, žití svoje zasvětil ti, abys byla zlatým srdcem k jeho duše mužné síle, bys mu dala vavřín citů, sladkou vůni, celé štěstí ku triumfu jeho práce, ku vítězství jeho žití, vítězstvím jež tvojím bude, radostí jež tvojí bude a všech, které milujete... Sladce spi, ty dobré dítě – Opila se moje duše jejich zjevem tajuplným, že jsem nezřel, v luny svitu jak se tiše rozplynuly, jenom štěstí nekonečné hřálo ještě v nitra hloubi, když mé oči v slzí mlze pozdravily jitra slávu... 53