KRAMÁŘI.

Lila Nováková

KRAMÁŘI.
Pod temným podloubím mračně se černají zatuchlé, zoufalou fadessou hlídané kotce. A my v nich kupčíme, vzhlížíme krotce k chodníkům zbláceným, stíny kde lhostejných chodců se mihají. Zmuchlaná přadénka, špendlíky rezavé, kuchyňské zástěry, náprstky, jehly. Vlhkost tu roztáhla prsty své mazlavé, pavučin sítě si přes pulty lehly. Neznáme slunce a neznáme vichřice, neznáme rašení, žeň nám je cizí. Před zraky našimi nohou jen směsice mění se, vyhýbá, klopýtá, mizí. Okénka nízká jsou s chodníku blativou visí. Sedíme v koutku a pleteme šály za peníz laciný pro malé lidi. Ramena vystoupla, prsty se drápy už křivými staly, 43 v očích nám dávno kdys předtuchy poshasínaly, sotva že zažloutlou jehlici vidí. V krámcích, v zem skrčených, den bývá krátký. Od noci do noci takřka tu umírá blikavé světlo. Na jeho začoudlý cylindr na sta už jepic se slétlo, a na něm skončilo život svůj vratký. Kupci tu přejdou jak mlčící stíny, nestanou na klípek sousedky žvavé, raději vyhlídnou krámek si jiný; zastraší každého pohledy podezíravé. Znaveni prázdnotou, fadessou žití, s rukama skleslýma hledíme do koutka krámu. Páchnoucí lampička zmrzele, líně tam svítí pod zašlou ikonou v začoudlém rámu. – – – – – – – – – – – – – A přece třeba jen vyběhnout z ulice na světlo sluneční do šírých polí, větrům dát zavanout v oči i na líce, nedbat, že někde se rve cos a bolí. Vykřiknout ke slunci modlitbu o posvěcení, odevzdat vlnám své ochablé tělo, odhodit pochyby, možno že není, k novým by rozpukům nitro zas ubité spělo. Kraj v slunci zahoří, zazpívá touhou, radostný život tam obejme šírý svět veliký. My snad jen stínem se pošinem pustinou pouhou, kramáři s veteší zpuchřelou, rzivými špendlíky? 44
Básně v knize Bělozářky:
  1. PÍSEŇ ODVAHY.
  2. BYL KONEC LEDNA.
  3. ÚNOR.
  4. VŮNĚ.
  5. LALA, LALALA...
  6. DÉŠŤ.
  7. OVES.
  8. CO BOLESTÍ...
  9. LETNÍ PODVEČER.
  10. ŠÍRÁ HANÁ...
  11. OH, MALÝ POHÁR DEJTE MI!
  12. MLČENÍ.
  13. NA KOLE ČASU.
  14. OBLÁČKY.
  15. VIDĚLA JSEM...
  16. VLAK.
  17. NA STARÝ MOTIV.
  18. PODZIMNÍ MOTIVY.
  19. ANDANTE.
  20. JEDNOU CESTOU.
  21. POSLEDNÍ VŮLE.
  22. TVOJE DVĚ PÍSNIČKY.
  23. I. Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
  24. II. Na leta hledím zpět. A lecos přešlo v životě,
  25. III. Příliš těžká vzduchu, příliš lehká vlnám, žije
  26. IV. Jít svou cestou vlastní prvá,
  27. V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
  28. VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
  29. VII. Široká řeka.
  30. KRAMÁŘI.
  31. V POSLEDNÍ VEČER KARNEVALU.
  32. JE BÁSNÍK...
  33. ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...
  34. LISTY „ZE ŽALÁŘE“.
  35. POD SLOVANSKOU LÍPOU.
  36. DAV.
  37. ODPUSŤTE.
  38. CO NENÁVIDÍM.
  39. KDYŽ SE ZEMÍ MLUVÍM.
  40. SONET O MOJÍ DUŠI.
  41. TY MOJE SLADKÁ PŘÍTELKYNĚ...
  42. MILENCI.
  43. Ó, MATKO!
  44. IL EGO...
  45. AMEN, AMEN.
  46. JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
  47. NAD BANGEM.
  48. SVOJÍ MÁMĚ.
  49. SMUTNÁ MODLITBA.
  50. SAMOTA.
  51. ZA TOLSTÝM.
  52. ZA HUSEM.
  53. O. V. GZOVSKÉ.
  54. NOVÉ ZVONY.
  55. NÁŠ VZDOR.
  56. 1914–1915.
  57. PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
  58. NA CHVÍLI MIMO SVĚT...