NOVÉ ZVONY.

Lila Nováková

NOVÉ ZVONY.
SlaŠla jsem průmyslovým městem, temným koutem, za večera. Myslela na svoje milé, na svou tichou, bílou cestu. Divný hlahol zavzněl z dálky. Zvony, řekla jsem si, – stojí tady kdesi blízko kostel, snad to zvoní ku klekání. A zas šla jsem zamyšlena. Ale zvony hlaholily stále blíže, stále jasněj’, takže snění přehlušily. A v tom jejich hlaholení stopy není po pokoře, po oslavných tonech bohům, po modlitbě za chléb denní. Poslouchám a hroužím duši do těch neslýchaných tonů. Všechny touhy nových lidí, všechny vzdory proti kletbě, kterou na sebe vzal člověk zotročený, ponížený, zpívaly ty divné zvony, jak by jejich tvrdých srdcí 98 doteklo se živé, lidské, zpité novou, slavnou silou, rozbušené, vzdorné srdce, naplněné horkou krví. A jak blíž jsem přicházela, hlučely ty divné zvony, jako by ta jejich píseň, vítězná a nespoutaná, proraziti měla klenbu kouře, těžkých dusných mračen, zajásat až pod oblaky, až tam zanést svoje vzdory. Rozhlédnu se šerým koutem. Nestála jsem vedle chrámu, mostárna to šerá byla velké železářské firmy. Kladiva tam v kovy bila, montovala tvrdé pláty. Ve výši kdes, v temnu klenby svištivou svou píseň pěly,pěly transmisse, a jeřáby tam hravě, s hrdou elegancí břemena svá přenášely semo tamo dlouhou síní. Tam, za okny špinavými, v šeru strojů, šumu práce, vítězně a nespoutaně zpívaly si nové zvony. 99
Básně v knize Bělozářky:
  1. PÍSEŇ ODVAHY.
  2. BYL KONEC LEDNA.
  3. ÚNOR.
  4. VŮNĚ.
  5. LALA, LALALA...
  6. DÉŠŤ.
  7. OVES.
  8. CO BOLESTÍ...
  9. LETNÍ PODVEČER.
  10. ŠÍRÁ HANÁ...
  11. OH, MALÝ POHÁR DEJTE MI!
  12. MLČENÍ.
  13. NA KOLE ČASU.
  14. OBLÁČKY.
  15. VIDĚLA JSEM...
  16. VLAK.
  17. NA STARÝ MOTIV.
  18. PODZIMNÍ MOTIVY.
  19. ANDANTE.
  20. JEDNOU CESTOU.
  21. POSLEDNÍ VŮLE.
  22. TVOJE DVĚ PÍSNIČKY.
  23. I. Jeli jsme krajem tvých Konfessí.
  24. II. Na leta hledím zpět. A lecos přešlo v životě,
  25. III. Příliš těžká vzduchu, příliš lehká vlnám, žije
  26. IV. Jít svou cestou vlastní prvá,
  27. V. Jdem hustě sraženým zástupem – a někdy mizíme v prostoru.
  28. VI. Snad jednou – a co, jednou, snad už dnes
  29. VII. Široká řeka.
  30. KRAMÁŘI.
  31. V POSLEDNÍ VEČER KARNEVALU.
  32. JE BÁSNÍK...
  33. ODMĚŘUJÍ, POČÍTAJÍ...
  34. LISTY „ZE ŽALÁŘE“.
  35. POD SLOVANSKOU LÍPOU.
  36. DAV.
  37. ODPUSŤTE.
  38. CO NENÁVIDÍM.
  39. KDYŽ SE ZEMÍ MLUVÍM.
  40. SONET O MOJÍ DUŠI.
  41. TY MOJE SLADKÁ PŘÍTELKYNĚ...
  42. MILENCI.
  43. Ó, MATKO!
  44. IL EGO...
  45. AMEN, AMEN.
  46. JE KRÁSA LIDSKÉ DUŠE...
  47. NAD BANGEM.
  48. SVOJÍ MÁMĚ.
  49. SMUTNÁ MODLITBA.
  50. SAMOTA.
  51. ZA TOLSTÝM.
  52. ZA HUSEM.
  53. O. V. GZOVSKÉ.
  54. NOVÉ ZVONY.
  55. NÁŠ VZDOR.
  56. 1914–1915.
  57. PROČ VYDÁVÁM TUTO KNÍŽKU...
  58. NA CHVÍLI MIMO SVĚT...