Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.

Jiřík Luděk Moravský

Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
 U srdce mi stálo, chvíli naslouchalo: jak tam ticho bylo! Všechno – všechno spalo... Zakletá to byla pohádková říše. Přišlo ke mně cestou, v které listí tlelo. Projíždělo dlouho zarostlý les hustýhustý, než mou duši našlo. V zbořený hrad pustý spukřelým juž mostem na svém koni vjelo. Chvíli naslouchalo u zamčených síní... Na zavřené dvéře zlehka zaklepalo: Jak tam ticho bylo! Všechno, všechno spalo. Odehnalo mraky, které všechno stíní: a ten bol, můj soudruh, ten juž has a zmíral. Přišlo jaro s láskou mocnou ve své kráse – moje duše zmlklá lehce zachvěla se, a já svoje srdce celé zotevíral... Zprahlá země sadů sladkou vodu ssaje, v stromech dříve prázdných všechno jarem raší, celé hejno písní do hradu se snáší a tam na cimbuří prapor lásky vlaje. Řeka mého blaha nemá dnes již hrází – rozlévá se v jedno nekonečné moře. Přišlo ke mně jaro, umřelo mi hoře. Ale v novém hradě mnoho – mnoho zchází – – – O vás se mi zdává... Jaké oči máte, jaké bílé ruce, jaké měkké vlasy – – – Až k vám láska přijde plna jasné krásy, viďte, že jí srdce také zotvíráte... 13
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní