Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,

Jiřík Luděk Moravský

Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’, Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
 prosáklý prach rudým světlem hebký lehal na cestách... S rtoma bolem sevřenýma ukřižován tiše sténá... A ta ruka mramorová chví se černě probodená, bolestí se třesou údy, trhá se ta líce bledábledá, na níž v skvrnu začernalou stydlá krev se z rány ssedá. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’, prosáklý prach rudým světlem hebký lehal na cestách... Pod křížem se kostra krčí, chřestí hnátem, a se šklebí na člověka, jemuž pavouk dlouhé sítě táhne lebí, na tisíc jich v chvíli trhá – zase tisíc nových přede, že ten člověk umučený zapomenout nedovede. Pod křížem smrt hnátem chřestí, ušklíbá se zas a zas, a krev s čela v pruze stéká, barví hnědě každý vlas, do té skvrny začernalé po kapkách se stydlá ssedá a ten člověk umučený ani hlavy nepozvedá. Kolem hlavy rozžhavené tichý vítr slabě věje, o Kristově umučení dlouhou píseň zticha pěje. Bijí tři... A hodin dutý letí volně krajem hlas. Pod křížem smrt hnátem chřestí, ušklíbá se zas a zas, na jednu jen ránu čeká – až se stemní bledým bokem. Člověk zvedá těžkou hlavu se semknutým, haslým okem. Lehá prach a na obzoru rudý kotouč slunce hasne – její oči....oči... Ach ty oči, k zešílení oči krásné... 21
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní