Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...

Jiřík Luděk Moravský

Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí... Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
 Utíkal jsem v samoty utichlé a opuštěné, za cestami v modru hor soumrakem se tmících. Utíkal jsem do rovin rozepjatých šířkou od obzoru k obzoru, do dolů jsem utíkal, v jejichž hloubce daleko temně voda hřměla. Utíkal jsem, utíkal... Neuprch’ jsem přece: v skalách na mne čekal sup, na rovinách šakalové... Do těch dolů rozlehlých přišlo za mnou všechno. Moje mládí ubledlé na rohoži leží... (Dole voda burácí.) Jak se na ně podívám, jak by tisíc bodlo včel v duši rozbolenou: Nastavuje mládí mé rozbodané ruce... „Podívej se, podívej...“ Vyčítá mi – rozplakané – vyčítá mi ve vzlykání. Ubohé mé mládí... 31
Básně v knize Jak ledy plavaly...:
  1. Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,
  2. Na kraji lesa, kde kořeny mechovím zelené
  3. Kde se má cesta zatáčí
  4. Má drahá, věř, že když se stmívá,
  5. Přišlo ke mně jaro po špičkách a tiše.
  6. Nemohu za to, co zpívá ve mně –
  7. Po cestě šel starý žebrák usláblý a chor a bled,
  8. Já krajem šel, kde slunce juž se sklání
  9. Noc temná byla, neprůzračná,
  10. My v rokli vykvetli, kde světla bylo málo
  11. Nádherný podzim byl, hýřivý, přeplněn divokem krás...
  12. Přišla jednou teskná tucha v sivých mlhách v ňadru mému,
  13. Rudě žhavý kotouč slunce po obzoru tiše táh’,
  14. Mezi námi skála vstává,
  15. Všude, všude hledával jsem, pro co není v řeči slova –
  16. V duši stály hnědé stíny, smutně hlavu klonící,
  17. Po městech bázlivě zamlklých měsíc se procházel,
  18. Kde jsme se potkali, to alej byla stmělá
  19. Křičte moje housle staré, když já křičet nemám sil –
  20. Má oběť marna jest a marno vše, co zpívám...
  21. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré
  22. Kraj bílý táh’ se v nekonečno a všude ležel třpytný sníh,
  23. Kudy jenom chodil jsem, plakalo mé mládí...
  24. Já bledý pěvec, pěvec smutný
  25. Jednou se mi mnoho zdálo:
  26. V zraku vašem skryto mnoho,
  27. Všechno kolem usínalo,
  28. Mně anděl zpíval píseň v sny,
  29. Na nebi v lampách rozžetých
  30. Vzpomeňte si, moje duše,
  31. Napadlo rosy do mých snů,
  32. Bez vás je tak smutno, smutno,
  33. Nemohu, nemohu uvěřit,
  34. Byl jsem jak větévka bez květů
  35. Mně trpěti jest souzeno
  36. Nikoho již tady nemám,
  37. Teď věru nevím ani,
  38. Oko tvé je lesů hloub,
  39. Zastesk’ si v křoví slavíček
  40. Den spat juž jde a bílá luna
  41. K smrti mi smutno... Ňadra má
  42. Snad to teď juž pravdou není,
  43. Je mrtvo srdce bez lásky,
  44. Co písní mojí prokvetlo,
  45. Sen věčný chtěl bych někde dřímat,
  46. Jsem jak ten ubožák nemocný,
  47. Jednou, až v šeru předpeklí
  48. Všichni ptáci odletěli,
  49. Má duše jak ta příroda
  50. Osaměl jsem se svou písní