Sentimentální sloky.

Jan Karník

Sentimentální sloky. (Dr. K. Ferdinandovi.)
U borového lesa žlutý dům se bělá, to smutné nádražinádraží je v opuštěném kraji; zde vody vyschly juž a města vyhořela, jen smečky lačných psů zde mlčky pobíhají... Za šera zimní noci, když se vichry rvaly a vrátka veských chat se němým děsem chvěla, my, hoši veselí, zde s Mladostí jsme stáli – pak sedla v rychlovlak a navždy odjížděla... 62