Bez vavřínu.

Bez vavřínu.
Vídal jsem se, vídal, ve svých mladých snech, kterak světem jezdím v zlatých kočárech; nad mým čelem, jak jsem v záři slávy rost’, vavřínu se vila pyšná letorost. Na ruby se zvrátil bláhových snů nach! Přišly časy, kdy jsem vstával ve slzách, a kdy za večera červánkový lesk rozjitřil v mé duši výčitky a stesk. Zželelo se mladé duše nebesům a syn pobloudilý našel Otcův dům! Bez věncův a zlata, v prosté haleně ořu tvrdou roli, tiše, smířeně. Místo ratolestí lauru zelených ovíjí se vlídně kolem skrání mých bílé ruce ženy, jejíž milou tvář věrnosti a lásky zdobí svatozář. A v kočáře zlatém, jak jsem kdys si přál, že v něm poveze mne ořů slavný cval do širého světa s věncem palmovým – hraje si dnes dcerka svorně s hochem mým. 69 Vůně lauru hořká, ale sladko tak, trpících když vítá s důvěrou mne zrak, a když v službě bratří umdlévá můj krok, za zbloudilou mladost platím na úrok. Jednou Smrt mne zkosí. Bez vavřínů zdob bude cypřiš stínit zapadlý můj hrob....hrob... Snad se nad ním milé kroky zastaví a modlitby kvítkem duši pozdraví. 70