Makové květy.

Jan Karník

Makové květy.
Zas maku plameny zřím v moři klasů....klasů... ty rudé květy jistě z krve pučí, již sála česká země s trpkou žlučí z těl selských rebellů za dávných časů. Je nahořklý náš chléb tou starou krví, žluč praotců nás podnes hořem sytí, ba po staletích ještě lítost cítí, kdo oře zde a slzou pálí brvy. Kdo děda bil, vždyť měkce líhá posud a z pyšných zámků k lidu shlíží temně....temně... Což věčně jenom sloužit je náš osud? Jen smutnou mohylou je naše země, prach otců dřímá tiše v jejím klínu a jejich vzdor, ten doutná v hrudi synů... 75