Podzimní motiv.

Jan Karník

Podzimní motiv.
S ocůnky a jiřinami ve vadnoucí zeleni zamlklými pěšinami tiše kráčíš, Jeseni. Zůstáváš vždy věrna sobě, leč já nitro proměnil; druhdy city v této době peluňkem jsem kořenil, v babím letu přízrak Smrti chvěl se svadlým nad listem, Osudu krok, vše jenž drtídrtí, zřel jsem v mechu zlatistém. Smutné roucho nočních fial nosit verš můj unylý, tragickou vždy masku přijal, ve svém stesku zavilý. Letos v klidné veselosti zřím sežloutlé listoví, pátraje, zda slivy hostí, které sbírám synkovi. 80 Štěpy ze staletých buků s vonným kmenem jedlovým, s něhož v letě znělo „kuku“ sladkým hlasem kovovým, chystám pro ty zimní sloty útulnému krbu vděk, odkud podle staré noty hude kouzlo pohádek. Nechať drsný vítr vane – já své jaro zakleté uzřím čarným proutkem stkané zraky svého dítěte. 81