MÍSTO PROLOGU.

Jan Karník

MÍSTO PROLOGU.
Po letech zase loutnu starou zvedám a zkouším nalézt akord lahodný, leč marně, marně zvučnou notu hledám, jsa pěvec neznalý a nehodný. Však k čemu loutna – stůj si dole v prachu! – a k čemu zvuků sladkodechý šum, když hrdlo sevřeno je smyčkou strachu a nelze žalovat ni nebesům! 1916.
9