MONOLOG ROZPAČITÉHO PLAVCE.

Jan Karník

MONOLOG ROZPAČITÉHO PLAVCE.
Co děd kdys vyčetl z posvátných run, slavně se splnilo. Vyjíždím v moře, jež poslušně koráb můj nese jak rybářský člun. Ku předu letím, radostně v příboj se noře, koráb je hrad můj, na přídě pevný můj trůn... Hoj, proč se vlny zvedají ve vzdorný hřeben náhle se ježíce? Proč zmítá se loď jak zpuchřelá pramice? Proč chvěje se v základech jak proutek osyky? O, krysy, ohavné krysy v jejím dně otvor hlodají, ohyzdná havěť, jež ani se netají zlým dílem zkázy – – Hle, živel již dravý lačnými jazyky spodinu líže, vlny se valí jak ohromné zmije, jež na slunci spaly – Když do nitra korábu již se mi plazí, jej v propasti bezedné strhnouti chtějíce, proč civím jak somnambul za svitu měsíce? Proč moje oči jen v dálavě chimer sledují rysy? Proč otálím netečně? A proč nekřísnu krysy po lebkách drzých, po zubech hlodavých? 36 Proč písek nesypu do zraků krhavých? Proč havěď záškodnou poctivé rány nehodnou nechávám hlodati bez trestu, aniž bych bičem ji vymrskal na cestu? Kdo jen mne probudí z mrtvého ztrnutí? A kdo mne gestem vůdcovským přinutí, abych se netvářil pitomně jak spadlý s nebe a činem zmužilým s korábem zachránil sebe? Prosinec 1920.
37
Básně v knize Červená a bílá:
  1. OTČINO MOJE!
  2. ZPĚVÁK NA TRŽIŠTI.
  3. LÍPA MLUVÍ.
  4. ČESKÁ JARNÍ PÍSNIČKA.
  5. NEDEJ ZAHYNOUTI!
  6. STRÁŽNÝM DUCHŮM.
  7. MODLITBA K BEDŘICHU SMETANOVI.
  8. PÍSEŇ O ZVONU.
  9. RAUBÍŘI.
  10. POHŘEB NA VSI.
  11. DVĚ PÍSNIČKY O SLOVENSKU.
  12. MOUDROST OTCOVSKÁ.
  13. BOŽÍ MLÝNY.
  14. BALLADA – ŽALOBA.
  15. MONOLOG ROZPAČITÉHO PLAVCE.
  16. OD JIRÁSKA K BRONSTEINOVI.
  17. ČESKÉ HOŘE.
  18. PÍSEŇ ROUHAVÁ.
  19. KRÁTKÁ RADOST.
  20. PĚKNÁ VYHLÍDKA.
  21. BRATŘE MŮJ...
  22. HOŘKÝ ŽALM.
  23. VÝSTRAHA.
  24. ZPĚV O ŠESTI ČERTECH.
  25. PODOBENSTVÍ.
  26. VÝKŘIK.
  27. MISTRU ALOISU JIRÁSKOVI.
  28. KOLEDA ČESKÁ.
  29. EPILOG.