ČERNÁ HODINKA

ČERNÁ HODINKA
Ke kytaře zazpívám písničku dnes, mami, vám, jak zvěř plachá když se u vás lovcům ukrývám. Zmítán v denní lopotě jako hadr na plotě, slavím večer tichý svátek v drsném životě. K vám jdu – a jak uzřím vás, divem ztmaví šedý vlas, do stropu bych vyskakoval, jsem váš chlapec zas. A co jsem tak u vás host, z mrtvých vstává minulost, k jarům, která dávno zvadla, klademe si most. Venku soumrak tiší svět – nám řeč plyne jako med, však už také do lenošky tatínek si sed’. Nelpí na něm hrobu prach, je to zase statný brach, jak když přišel provoněný loukou o senách. 9 Také bába, děd i strýc dávno zhaslých zřítelnic – přichází jich ze zásvětí každým rokem víc. Žel, v ten souzvuk rodinný náhle bijí hodiny – kam jen jste se rozplynuly, drahé vidiny? Prchla kouzla mámivá, hlava zas je šedivá, přetržena nezabudek modrá přediva. Dobrou noc! Je nutno jít, dál se trudy probrodit – přijdu se zas živou vodou zítra obrodit! 10