PO NOČNÍ JÍZDĚ
Do tmy letí diví chrti,
chumelice s vichřicí,
je to smečka z psince Smrti
po kořisti lačnící.
A tou nocí jel jsem právě,
když se krajem roztekla,
němý děs mi zvonil v hlavě
jako jízdou do pekla.
Ale teď jsem v Eldoradu
vytopené světnice –
Zuřte, vyjte, listopadu
podrážděné vzteklice!
Co mne krb té blahé chvíle
z cesty vítá bručivě,
v duchu valášky dva bílé
popleskávám po hřívě.
Z vděčnosti bych v šero stáje
zajíti si nelenil,
peklo noci v blaho ráje
věrný cval když proměnil.
Nebýt síly lesklých boků,
srsti pěnou zbrocené,
nebýt rytmu plavných skoků,
šíje uzdou krocené –
38
hrůza by mne v černém lese
byla pod krk popadla...
Kdo dnes zbloudí, zaplete se
– běda – Smrti v čihadla!
39