Invektiva.

Milan Fučík

Invektiva.
Smávali se, smávali bradatí starci vznětům našim, bradami třesouce směšni: – Život vás brzy zkrotí a schladí, bláhoví chlapci, zelená chaso!... A přec jste se mýlili, šediví starci: Neuctivý jak my vysmál se vám osud. Smějem se, smějem krákorám vašim, jdeme, přec jdeme vytčenou drahou! Jestliže již zažehnut jednou byl oheň ve kráteru duše, že k Slunci se zdvihla – mručení vaše, které znízní, jako čápi když z hladu zobáky klapou, neudusí nikdy již, slovutní starci, duše naší sílu, vzlet náš i pýchu: protože oheň, který se zmítá v kráterech sopek i v našich duších, rozžehalo Božství, ó šediví starci, zimomřiví, kterým je těžko to chápat, Božství že zažehá požáry v duších, Silní by se zas rodili světu, kteří by lidský rod zdvihali k světlu vysoko nade svět žvatlavých starců, kterým se Země zdá kaluží čápí, proti nimž vzpoura je vnuknutím Božství...! 1906.
13