I. Vánoce 1900.

Milan Fučík

I.
Vánoce 1900.

Jak jsem se těšíval, když byl jsem ještě dítě! Mně vždycky zdálo se, že celý svět se mění v kraj vidin báječných a rozkošného snění. Těch příprav tajemných mne opřádaly sítě, kus božství tušil jsem v tom malém našem bytě, kde bylo šero již a v žhavém rozechvění a v bázni posvátné jsem čekal nadělení, jež s nebe pošle prý mi sladké boží dítě... A leta míjela i dětství snové zlatí, jak s růží k podzimu za lístkem lístek padá, jak jednou iluse snad všecky opustí tě... Však štěstí vánoční – to přece se mi vrátí, až v chvíli hřejivé, já a má žena mladá, Ježíška chystat budem – pro své vlastní dítě!... 31