SMUTNÁ MOUDROST.

Jan Karník

SMUTNÁ MOUDROST.
Zářijový teskný den, kalné nebe, tichý les, mlčí sosny, mlčí smrk, nesměle jen šepce vřes. Opatrně houštinou plížil jsem se k mýtině, chtěje víly uvidět, tancující v roklině. Protírám si pilně zrak, brejle čistím horlivo, v smrčí hustých pavučin protrhávám předivo – avšak marné toužení, prchly sladké bohyně, neuzřím už tanec vil v šeré lesní huštině. Spatří je zas mladý zrak, mladé srdce najde je – ty už v smutné moudrosti vzdej se na vždy naděje! Opatrně lesem choď, bys neklopýt’ přes kořen, místo vil už houby jen hledej, lety pokořen. 27