SUSPIRIA I.

Jan Karník

SUSPIRIA I.
Včeličky, sestry, dělnice, když tichou píseň pějíce pel odnášíte k česnu, vám věru lze jen závidět, – vždyť díla mého nevidět, svůj úl zřím prázdný ve snu... Ó, Pane, z jehož úradků jsem vyslán v tuto zahrádku, kde s trním květ se střídá, verš jeden mého podletí kéž srdci, když má trpěti, med v hořký kalich přidá! 40