Horácké jaro

Jan Karník

Horácké jaro
DO LESŮ, DO DĚDIN VĚTRNÝCH PLÁNÍ, do samot, kde harfa tesknoty vzdychá, do denní lopoty, v půlnoční ticha zaléhá jarních vod zvěstování: Smrt nesem ze vsi! Ty, zmrzlá bábo s bačkorami, nedýmej v komínů sopouchy, nevěš už na okap rampouchy – ať Vesna panuje nad horami! Sníh se už vytrácí a slunko polední peče, až pěvci, chuďasu, do boty teče, když do hor se s loutnou trmácí. Ostatně – na jarní lyriku času je dost, čeká nás ještě nepříjemnost. Neboť když Vesna dospěje do Tišnova, podhorská chamtivost nepřející zajme ji, usadí dva týdny pod Květnicí. Kavalír Pernštejn zdrží ji znova, 10 s úsměvem šviháka v zvětralé líci dvoře se spanilé rozkošnici. Potom se vysmějí nám hrdla schlubná, že u nás mrzneme do konce dubna! Konečně Vesna přec co mladý rek ovládne kraj z Rožné po Peperek. Čekáme dary. Leč více než polovic nůše to přírody božstvo rozmařilé rozdalo dole. Do hor už polehku kluše. Proto se u nás nerozžehnou sněženek knůtky žlutobílé, svítí jen Dolákům – ač i tam mrazem křehnou. Petrklíč zřídka kde tajemství hájů otevírá, jaterník z huštin jen sem tam nesměle zírá, bledulí tvářička churaví, živoří koniklec modravý. Tak vše, co dole hýřivě pučí, u nás je vzácný host, i rouchem chudší. Slavíky Vesna hned u Brna zanechá, ještě že skřivánek ochotně přispěchá, ještě že, dobráček, Horáky nepohrdá, švehole nad hrudou, třebaže na kost tvrdá. Ještě že sedmikrás stříbrné groše kol cesty Vesna rozsýpá z koše, 11 ještě že diblík ten rozesmátý rozdává blatouchy za dukáty! Ještě že kočičky s jehnědami čar Květné neděle světí s námi! Konečně! Konečně Jara van zadých’ a v jeho průvodu chorovod mladých. Staví se na paty kozonoh chlupatý, tancují na dvoře hříbata skočnou k postrachu kuřat i s kvočnou. Ze sadů slyšet svatební muziku, houslisty s křídly a basy včelníků. A srdce mládenců a srdce pannen – nejsou-li z perníku – Amorův šíp skrz na skrz probodá pod klenbou lip. Však svatby Mařenek, Helenek, Annen budou hned s provoda. A přejde setby čas, přicválá žatvy chvat, úroda zlatá bude v sýpkách. Rač Pán Bůh požehnat i na kolíbkách! 12