Matčina lavička

Jan Karník

Matčina lavička
U CESTY K HŘBITOVU NIVOU A SADY mává mi šátečkem vzpomínka drahá. V letech, kdy kyvadla rytmus už váhá a žádný hodinář neví si rady, tady jste sedala s tetkou a strýci, dojata z návštěvy otcova rovu. A potom s teskným úsměvem v líci drobným šla krůčkem k našemu krovu. Skládám tu na mžik břemeno stáří, těše své smutky nadějí klamnou, že ruce ohřát si přijdete za mnou na slunko srpna, žňově když září. Ke mně si sednete, k útěše řeknete, že s jasných výšin zříti Ráj daleký, že všeho do času a Pán Bůh na věky... Ale vy nejdete! Ticho jak zakleté, nad kopec Harusův slunko se sklání – Proč vy tam? Proč já tu? Proč stále sami? A přece láska k živým mi brání, abych už za vámi šel, zlatá mami! 43
Básně v knize Srdce a obrázky z pouti:
  1. báseň bez názvu
  2. Podobizna
  3. Horácké jaro
  4. Pohádka máje
  5. Devět Křížů
  6. Daleké obzory
  7. Pozdrav z Cikhaje
  8. Píseň pozdního léta
  9. Opuštěné zahradě
  10. Večerní zvon
  11. Stárnoucí srdce
  12. Cestou
  13. Láska a smrt
  14. Lípě před okny
  15. Balada o matčině smrti
  16. Requiem aeternam
  17. Památka drahých básníků
  18. Listopad
  19. Prosincový večer
  20. Matčina lavička
  21. Dědictví
  22. Věž a stromy
  23. Dávno odešlým
  24. Památce mnicha krajana
  25. Elegie a idyla
  26. Chvalozpěv tří
  27. Verše do památníku
  28. Dědkovy rýmy
  29. Psaníčko
  30. Díkůvzdání
  31. Světa běh
  32. K poslední kapitole
  33. Epilog