K poslední kapitole

Jan Karník

K poslední kapitole
CO ŽIVOT SKLÁDAL, PŘEČETL JSEM VŠECKO, pokáral zlozvuk, chválil zdárný rým. Snad čet’ jsem časem jak nezbedné děcko a mezi verše škrábal vlastní šprým. Vždy vděčen byl jsem za několik řádků, jež drahé ruce psaly v knížku mou. Ty stránky nosím v srdci na památku cest společných za metou vábivou. Co dnešek črtá, vábí věru málo. Novotné knihy neláká mne list. Poselství, jež bych chtěl, by z něho plálo, to nenajdu a nebudu tam číst. Co miloval jsem, z knihy zítřků mizí, jak démon by ji psal – ne Svatý Duch! A ozve-li se na mžik slovo ryzí, přeslechne hesly ohlušený sluch. 73 Nevyhneš se však jedné kapitole, i loudavému psána čtenáři. Ta čeká otevřena na mém stole – Jak tu, jak tu se dočíst podaří!? A za ní už jen stránka bílá, čistá a zářivá jak blankyt nebeský – Blah, kdo se začtl v milost Pána Krista, i když v mdlém světle čítal s poklesky... 1938
74
Básně v knize Srdce a obrázky z pouti:
  1. báseň bez názvu
  2. Podobizna
  3. Horácké jaro
  4. Pohádka máje
  5. Devět Křížů
  6. Daleké obzory
  7. Pozdrav z Cikhaje
  8. Píseň pozdního léta
  9. Opuštěné zahradě
  10. Večerní zvon
  11. Stárnoucí srdce
  12. Cestou
  13. Láska a smrt
  14. Lípě před okny
  15. Balada o matčině smrti
  16. Requiem aeternam
  17. Památka drahých básníků
  18. Listopad
  19. Prosincový večer
  20. Matčina lavička
  21. Dědictví
  22. Věž a stromy
  23. Dávno odešlým
  24. Památce mnicha krajana
  25. Elegie a idyla
  26. Chvalozpěv tří
  27. Verše do památníku
  28. Dědkovy rýmy
  29. Psaníčko
  30. Díkůvzdání
  31. Světa běh
  32. K poslední kapitole
  33. Epilog