Mám duši chorou.

Inocenc Arnošt Bláha

Mám duši chorou.
Mám duši chorou... po jarech mi pláče, jichž kolem přešla vymodlená řada, když velký kdosi rozžhavil mé touhy... a dnes jen listí padá – Mám duši chorou... v šílenství se modlí za návrat sluncí na zraněná lada, kde soumraky svá rozvěsily šera – a dnes jen listí padá. Mám duši chorou... V zaprášených síních, kde s předsudky se chudá naděj hádá, již nikdy nerozsvětlí se jak tenkrát... a listí padá... padá... 10