Ty, kněžka bílá, –

Inocenc Arnošt Bláha

Ty, kněžka bílá, – Ty, kněžka bílá, –
E. S.
Když myšlének mých zhasla světla a v tvrdou noc se plachý strach můj třás’, Tys lila olej do lamp suchých a rukou bledou tiskla zas a zas. Šli lidé. – Nikdy nezastavil se u mých samot jejich smích a hlas. Tys první vzhlédla do mých oken a teple do mých snů se usmála’s. Vzplál oltář neznámému Bohu a zvony začly slavně v dálky bít. Tys v chrám můj vešla – kněžka bílá – a pokorně klek před Tebou můj lid! 60