SEVER

František Kubka

SEVER
Rád bych uleh v šumícím rákosí a zavřel oči. Kolem mne bezedný močál a prales, veliká hnědá řeka... a zapomenutí. Nade mnou, šedé zamlžené nebe, klín divokých husí, brázdících vzduch, nesených větrem. Rád bych uleh v šumícím rákosí, zavřel oči a čekal. Nebolelo by srdce nesmírnou touhou, bylo by ticho ve mně a kolem mněmne, za bílých nocí slyšel bych vlky, ze sna hvizd ptáků, viděl bych hvězdy, veliké oči, z hlubiny obzorů vstával by odraz Severní záře. Tak čekal bych na den písní a štěstí. – Rád bych uleh v šumícím rákosí a zavřel oči. – [8]