STEP

František Kubka

STEP
Spí step, spí řeka v znícím snění, spí sever jarem prodchnutý. Spí půlnoc, ticho, zapomnění i luny srp, v mrak vetknutý. Spí bolest, úsměv, stesk i víra. Svět stuhnul v přítmí modravém. Zahořklou travou step vlá širá, a horkým dechem dýše zem. Jak povzdech dálek vlnou dlouhou labutí pár se kmitl tmou. A rozchvěl jsem se jarní touhou jak zlaté hvězdy nade mnou. [9]