BŘÍZY

František Kubka

BŘÍZY
Vždy vidím vás jít k severu, do bahen, skal, až někam k moři, kde odraz váš se k večeru do hladin s prvou hvězdou noří. Slovanské stromy! Se mnou šly jste na pouti dlouhé za štěstím a sirou zemi halily jste svým bledým pláštěm nevěstím, a pohled vaším listím v svět mi tiché mládí vracel zpět. Vždy vidím vás. Má duše chtěla by klid váš bílý v sobě nést – Tak vrodit se ve vaše těla a s vámi stát kol lidských cest! – [11]