MANDŽURSKÉ JARO

František Kubka

MANDŽURSKÉ JARO
Šel s námi tichý večer spat, šedivé přítmí stříbrem skropil, v mhy mléčný závoj zatáh sad a střechy v modré dýmy stopil. A nezapěli slavíci a nehučely gongy od pagod. – Nám píseň, lásku slavící, lkal starý čínský vodovod. Hrál gramofon a valčíkem se chvěly stromy. Táhlý křik šel k hvězdám. Věkovitým snem k nám skřípal čínských huslí vzlyk. Pod okny přeli se dva kuli o peníz z mědi. Velký stín vzal v náruč stromy, jež se pnuly k nebi jak přízrak rozvalin. Já necítil, kde jsem, kde budu. V prostoru světa s tebou sám, z kořenů vyrván, rodnou hrudu já z dálky slyšel volat k nám. Kol revoluční písně zněly, syn lidský ztékal nebes sráz. Kus nebe duše strhnout chtěly a nalezly jen smutek zas. – – Tak plakal čínský vodovod... Já chtělchtěl, by svět šel s námi spat, však chaos vřel a nikde bod... Tak mláda jsi a tak jsem mlád! [22]
Básně v knize Hvězda králů:
  1. RUSI!
  2. RUSKÝ MOTIV
  3. SEVER
  4. STEP
  5. STAL JSEM SE ZEMÍ
  6. BŘÍZY
  7. KONEC ANABAZE
  8. RODILA VELIKÁ, SLOVANSKÁ ZEMĚ
  9. RUS
  10. TY
  11. BARBARSKÁ ÚSTA
  12. MANDŽURSKÉ JARO
  13. ZIMNÍ ZVONY
  14. VÍM, KDO JSI
  15. TICHÁ LÁSKA
  16. PŘI ODCHODU
  17. DÍK
  18. PEKING
  19. SINGAPUR
  20. POPĚVEK NA MOŘI
  21. PÍSEŇ NA MOŘI
  22. V INDICKÉM MOŘI
  23. SIBIŘANCE
  24. DĚVUŠKO RUSKÁ
  25. JARO CHUDÝCH
  26. KVEŤTE LOUKY!
  27. O MRTVÝCH POHÁDKÁCH
  28. MY TIŠE RUKU V RUCE ŠLI...
  29. ZVONY DOMOVA
  30. MŮJ SVĚT
  31. HVĚZDA KRÁLŮ