ZIMNÍ ZVONY

František Kubka

ZIMNÍ ZVONY
Zvony hučí z bílých věží, na stromy sed šedý mráz. V polibky nám s větví sněží, líbej, směj se, líbej zas. V tobě země mladé chvění, ve mně mrtvé doby prach: proto snad z mých políbení máš tak divný dívčí strach? Neboj se, jsem v moře hozen, ku břehům se zachraňuji. Stojím již a znovuzrozen starý okov odhazuji. Zemí duní velké vření, teplý vítr hučí s plání, v krvi horké rozpěnění, nová síla v chabé dlani. Tvoje ústa v má se vpila a tvé oči září v tmu. V útlém těle tvém je síla, v smíchu tisíc jitřních dnů. Zvony hučí z ruských věží, na stromy sed šedý mráz. Tím, kým byl jsem, budu stěží. Jen mě líbej, zas a zas. [23]
Básně v knize Hvězda králů:
  1. RUSI!
  2. RUSKÝ MOTIV
  3. SEVER
  4. STEP
  5. STAL JSEM SE ZEMÍ
  6. BŘÍZY
  7. KONEC ANABAZE
  8. RODILA VELIKÁ, SLOVANSKÁ ZEMĚ
  9. RUS
  10. TY
  11. BARBARSKÁ ÚSTA
  12. MANDŽURSKÉ JARO
  13. ZIMNÍ ZVONY
  14. VÍM, KDO JSI
  15. TICHÁ LÁSKA
  16. PŘI ODCHODU
  17. DÍK
  18. PEKING
  19. SINGAPUR
  20. POPĚVEK NA MOŘI
  21. PÍSEŇ NA MOŘI
  22. V INDICKÉM MOŘI
  23. SIBIŘANCE
  24. DĚVUŠKO RUSKÁ
  25. JARO CHUDÝCH
  26. KVEŤTE LOUKY!
  27. O MRTVÝCH POHÁDKÁCH
  28. MY TIŠE RUKU V RUCE ŠLI...
  29. ZVONY DOMOVA
  30. MŮJ SVĚT
  31. HVĚZDA KRÁLŮ