SINGAPUR

František Kubka

SINGAPUR
Svatou výšinou je nebe, svatou prohlubní je moře, mezi nimi země leží, zelený a volný kotouč plující na modrých vodách. Lodi stojí v přístavišti, černí kuli nosí bedny s vonným čajem, kávou, rýží, aby mohli bílí páni tancovat na Esplanadě se zlatými ženami. – Svatou výšinou je nebe, svatou prohlubní je moře. Hnědý písek vede k sadům, kde jsou palmy, květy, ptáci, motýli a ještěřice, na lianách stáda opic, velkost, ticho, mír a ráj. Brána vede k ráji palem. Jenom k ní až rikša může dovléci svůj pružný vozík s bílým mužem, zlatou ženou, potom ale čeká dlouho, až se z ráje vrátí zpět. Velký bože malých lidí, sestup s hor svých, projdi mořem, zastav se u přístaviště, vysvoboď nás, skloň se k nám! [29] Svatou výšinou je nebe, svatou prohlubní je mořemoře, svatou bídou život náš. [30]
Básně v knize Hvězda králů:
  1. RUSI!
  2. RUSKÝ MOTIV
  3. SEVER
  4. STEP
  5. STAL JSEM SE ZEMÍ
  6. BŘÍZY
  7. KONEC ANABAZE
  8. RODILA VELIKÁ, SLOVANSKÁ ZEMĚ
  9. RUS
  10. TY
  11. BARBARSKÁ ÚSTA
  12. MANDŽURSKÉ JARO
  13. ZIMNÍ ZVONY
  14. VÍM, KDO JSI
  15. TICHÁ LÁSKA
  16. PŘI ODCHODU
  17. DÍK
  18. PEKING
  19. SINGAPUR
  20. POPĚVEK NA MOŘI
  21. PÍSEŇ NA MOŘI
  22. V INDICKÉM MOŘI
  23. SIBIŘANCE
  24. DĚVUŠKO RUSKÁ
  25. JARO CHUDÝCH
  26. KVEŤTE LOUKY!
  27. O MRTVÝCH POHÁDKÁCH
  28. MY TIŠE RUKU V RUCE ŠLI...
  29. ZVONY DOMOVA
  30. MŮJ SVĚT
  31. HVĚZDA KRÁLŮ