HVĚZDA KRÁLŮ
1
Ty
všudypřítomná!
Nad kroky mými
kráčelas
stopami zářícími.
Ve vlnách moří
smáčelas
odraz svůj,
na stepích chvěl
se bílý tvůj lesk,
v pastevců písni zněl
o tobě stesk,
duněly k tobě bubny kráálů,
tropické noci vášnivý hlas.
Ó hvězdo králů,
kam vedeš nás?
2
To
budiž ti znamení:
Oči tvé budou
obráceny v nebe.
Tajemné mámení
uchvátí tebetebe,
bude tě vést
tisícem cest. –
Kolem tebe cizí písně hudou,
hory se kupí a padají lesy,
mosty se řítí,
[43]
vstávají nové
myšlenkou pouhou.
Ale tvé oko
v záři mé plove.
Vysoko,
převysoko
pod nebesy
stojím já –
vznícená
tvou touhou.
3
S bohem,
v kadidlech udušená
písni lámů,
pýcho chrámů
v nebe vytýčená,
hory, stepi, sněhy na Urálu!
Svaté mě vede
světlo bledé:
hvězda králů.
4
Tak
bylo před dvěma tisíci léty:
Ve hlubinách
o zázraku přemítaly světy.
Po krajinách
dlouze se ploužily
stíny tři:
neboť pokleknout toužily
[44]
před spásou země
v Betlehemě.
A rozprostřeli
pod kolébkou Jeho
roucha zlatá, kadidlo a kovy.
Mocnými slovy,
vzácnými dary chtěli
oslavit Pána svého.
V onu však chvíli
dva andělé vzlétli
odění světly
a obráceni každý v světa půli
Alleluja pěli
a lidem mír a dobrou vůli.
5
Znovuzrozena
v dalekém středu světa
leží země má.
Jitrem zrosená
vlní se pole
kol její hlavy.
Ti, kteří nesli
prapory slávy,
poklekli k zemi.
Nejkrásnější mezi všemi
v kolébce leží
děťátko holé.
Po slámě jeslí
tichým proudem slzy štěstí běží...
[45]
6
Pastýři přicházejí,
písně vyhrávají.
Mudrci klečí,
promlouvají
velebnou řečí.
Zvony vyzvánějí,
podkovy duní –
rytíři, rytíři jdou!
Celá země
zpěvem ozvala se,
zachvěla se
v kadidel vůni. –
Nejsem já mocným východu carem,
nemám já myrhy v nádobě z křišťálu,
nepřišel jsem se zlatým darem,
já jsem jen zpěvák, jejž hvězda sem přivedla,
mám jen vrbovou píšťalu,
ale radost,
radost mě posedla. –
7
Největší radost,
jež nezná už slova.
Přikládám píšťalu
znovu a znova,
nejde z ní hlas. –
Jitřní je čas:
Přede mnou v záři světel
leží země má.
[46]
Zrosená
vlní se pole
kol její hlavy.
V kolébce slávy
tiše leží
děťátko holé –
máta a jetel
voní,
skřivánčí píseň
nad ním volá
stříbrné Alleluja...
Mírem zdola
lesy mu odpověď daly
a vrby se kloní
k potokům,
jak rozkoší by lkaly.
A hledím k oblakům,
jež bílá svá vesla
do modra hrouží...
Má všudypřítomná!
Jí znovu zpívat chválu,
ji vidět zas
má duše marně touží.
Je jitřní čas,
snů splnění...
Po moří vlnění,
hle, přístav v poli...
Vše utichlo, co těší i co bolí,
a „Otče náš“ ret šeptá sám. –
[47]
Skončena pout i píseň o poutníku. –
Mír v srdci mám
a na rtech slovo díků.
[48]
OBSAH
Rusi!
Ruský motiv
Sever
Step
Stal jsem se zemí...zemí
Břízy
Konec Anabaze I–V
Rodila veliká, slovanská země...země
Rus
Ty
Barbarská ústa
Mandžurské jaro
Zimní zvony
Vím, kdo jsi
Tichá láska
Při odchodu
Dík
Peking
Singapur
Popěvek na moři
[49]
Píseň na moři
V indickémIndickém moři
Sibiřance
Děvuško ruská
Jaro chudých
Kveťte louky!
O mrtvých pohádkách
My tiše ruku v ruce šli...
Zvony domova
Můj svět
Hvězda králů 1–7
[50]
KNIHY TÉHOŽ AUTORA
Ozvuky Šumavy 1911. (E. Beaufort)
Slunovrat (lyrika) 1914. (Č. Akademie)
Barvy Východu (prósy) 1923. (Pražská akciová tiskárna)
Básníci revolučního Ruska (essaye) 1924. (Aventinum)
Fu (prósy) 1924. (Zátiší, B. M. Klika)
[51]
Tuto básnickou knihu
Františka Kubky
vydal
v sedmistechpadesáti číslovaných výtiscích
v lednu roku 1925
Dr. Ot. Štorch-Marien
Praha-Žižkov, Fibichova ulice 1307
jako 96. svazek
své Edice Aventinum
a vytiskli
knihtiskaři Kryl a Scotti
v Novém Jičíně
na Moravě
426
E: jf; 2007
[53]