ÓDA DIONYSOVI.
Tobě zpívám, Semelin žárný synu,
Dionyse! Divoká výheň stoupá
do mých skrání, brunátná, víříc rytmy
hymnických snů mých...
Tobě zpívám, ježto jsi ze všech bohů
oním pravým, jediným, který lidstvo
může vésti k zářnému cíli jeho:
k velkému zpěvu,
k zpěvu tomu, kterýmžto zazní kdysi
chlumy horské, zachví se v útrobinách
Olymp sněžný, kimarská skála hučíc
přílivem bouřným...
Tobě zpívám věštící píseň svoji,
Dionyse! Vidím, jak v tanci plesném
znovuzrodí velkých se plémě lidí,
pějících zářné
zpěvy tvoje. Plémě, jež k slavným hodům
břečtan ve vlas zaplete sobě, šílíc
v dityrambech divokých, vytvářejíc
nesmrtná díla,
25
nad jichž krásou ustrnou všechny věky. –
Tobě, Svatý, Mohutný, Dionyse,
budou v hloub se uklánět, chápajíce
podstatu silnou,
kterou v sobě ukrývá plamné tvoje
oko vínem rozžaté, zpité láskou. –
Vidím příští silného lidstva, slyším
hukotné zpěvy,
jimiž budou vítati cesty tvoje.
Hvězdy strhnou v náručí, budou jímat
okem volným velikost slunce vzchodů,
orgii světla,
záře, krve, požárů... Budou slyšet
sluchem volným sférické hymny světů,
budou cítit éteru vůni sladkou
s rozkoší božskou...
Budou vínem zpíjet se nezředěným,
a jich tvůrčí prst bude v hlíně tvořit
díla slávy nesmrtelné, jak je tvoje
tvořila doba,
zaštítěna silou tvou, mocí tvojí.
Vítej, Silný, evoë, Dionyse!
Tebe věštím, volám tě, vidím tebe!
Vysoké čelo
26
révou zrudlou ovinuv, jedeš zpříma
na svém voze taženém ryšavými
tygřicemi. – Opitá, bakchantická
druž s tebou spěje
v dálné kraje Neznáma, plna síly. –
K hvězdám míříš, do výšin letíš k hvězdám,
které tobě jiskřením zlatotřpytným
líbezně kynou...
Duní skály thessalské, šumí hvozdy –.
A ty jedeš troskami padlých věků,
mocný mstitel zdupaných tupým lidstvem
ctitelů tvojich...
Tebou žili velicí dávné doby,
tebou žili Archiloch, Ovid, Nietzsche,
tebou vzplanul velký ten mého lidu
nesmrtný pěvec,
jehož píseň zmámená modrých květů
sladkým medem tušiti jenom mohla
velkou bytost tvoji, ó, Dionyse,
evoë, mocný!
Tvůrče příštích věků a vrahu dnešních,
spoután vítěz zářící, svatý, hříšný,
moudrý, divý, činný a zmdlívající,
rodící vraždou,
27
silný v smrti, nezlomný, chvějící se,
touže láskou plodící, kterou vraždíš,
vítej, otče vznešený příštích písní,
Bromie Bakchu!
Přijdeš, vím to... Slyším tvých hymnů hukot!
Tuším, vidím člověka budoucího
tvojí silou silného, Dionyse,
– – – – – – – – – – – – –
přijď, svým pórem každým vstříc Tobě prahnu.
Tebou chci zpít se!
28