V.   A již noc vlahá dolů na zem kvapí,

František Kubka

V.

A již noc vlahá dolů na zem kvapí, A již noc vlahá dolů na zem kvapí,
 a zovou k spánku klesající hvězdy... (Tak Vergil zpíval kdys za dlouhých soumraků, kdy těžký verš mu s péra v blánu plynul.) Hleď, milko, měsíc – rudá broskev – temně se blýská na západě... Zda slyšíš stébel vlnění a výkřik jezdce, jenž kvapí pustinou? Zříš plamné ohně tam v rzivých mlžinách? Tak volně dýší širé kraje... Pojď tam k těm hermám, víš, kam z jara vždycky žluť čilimníků zlatým deštěm padá, pojď tam k těm sladkým místům v skrytu, kde voní výdech květů zrosených... Dej ruku svou do ruky mé! Tak kráčel kdys za luny svitu sám Joviš, děsný bleskometce, 51 když jemu srdce velkoduché jala ku ženám smrtelným vždy božská láska... Ó, přikloň ústa ke rtům mým. – Pojď blíž, noc vlahá dolů na zem kvapí, a zovou k lásce mihotavé hvězdy. 52 Hilda: „Stoupá a stoupá. Stále výš! Hleďte! Popatřte jen!“ Ibsen, Stavitel Solness.
Básně v knize Slunovrat:
  1. ZPĚV NA HOŘE.
  2. TRIUMF ŽIVOTA.
  3. JARO.
  4. ÓDA DIONYSOVI.
  5. HLÁSÁM ČLOVĚKA...
  6. PRAHO!
  7. I.   Ó, Lásko, v bojích nepřemožená,
  8. II.   Drahá,
  9. III.   Po trudných dnech jsem v rajském kraji přistál.
  10. IV.   Zpívá oheň v mojí hrudi:
  11. V.   A již noc vlahá dolů na zem kvapí,
  12. VI.   Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,
  13. VII.   Když mediem tvých očí ve tvou duši zřím, miluji tebe,
  14. VIII.   Všechen jásot slunce v obět tobě nesu,
  15. IX.   A měsíc vzešel zlatě, slávyplně
  16. X.   Za slavnostního znění poledních zvonů a zvonků,
  17. NAPNI DO LYRY SVÉ SEDMERÝ PAPRSEK SLUNCE...