VI.   Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,

František Kubka

VI.

Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,
Do bouří mých jsi vešla, paprsk tichý,
a z temna mého náhle stal se den... Tak voní z rána rozorané líchy, tak voní luh, jenž rosou pokropen.
A nejdřív bylas pro mě přítelkyní, pak bylas Hildou, Hildou – ach, ty víš – – Pak bylas lipou, která pramen stíní, – pak přišlas blíž... 53