NAPNI DO LYRY SVÉ SEDMERÝ PAPRSEK SLUNCE...
Mládí, moje mládí!
Vzešlos, když století zmíralo v agonii posledních hodin.
Básníci zpívali ponuré, asketicky vášnivé písně konců,
mdlobně a smutně sesýchaly větve velkého stromu Žití...
Sykoty páry plnily vzduch ševelem věčným, s kterým se mísily rány kladiv;
údery jeřábů, úpění železných strojů neslo se nad městem, zastřeným v dýmy.
Ohně se valily z příšerných jícnů, jež na povel slova
v bleskových letech s hukotem břemena nesly, jež na bedrech sehnutých
snášeli mravenci lidští.
Mládí, moje mládí...
Takto jsi vykvetlo v zčernalém ovzduší velkého města.
63
Jenom za večerů, kdy stupňovité záplavy šedých a černých barev
se odrážely temně od západem zarudlé desky nebes,
jenom za večerů, kdy řady nekonečných hvězd
se v girlandách vinuly nad kamenným krunýřem řeky,
kdy ztichly stroje i úpící zalkání sirén zmlknulo v zšeřených dálkách,
mládí, moje mládí,
slyšelos píseň v svém srdci.
Pak jsi se zachvělo šíleně dětinskou radostí štěstí,
opojně vítězným citem věčného žití...
Pak jsi se zpíjelo odleskem modravých dálek,
pak v sladkých zvucích ti zazněly skřivanů nebeské zpěvy,
zahřměly bystřiny, zajásal pastuchův prozpěvek plesný,
pak tobě v nesmírné plnosti poprvé zaplál
nezkalený východ slunce nad modrými horskými chlumy...
Kapradiny vějíře zrosené krůpějí jitra rozprostřely vstříc tvojim krokům,
mechy zlatým svým pelem posypaly tvůj vlas,
když spočinulo’s v objetí jejich, nad sebou majíc rytmické vlny bříz,
rozpuklé plody smrků a bledězlatou pryskyřicí vlahé kmeny...
A zpívaly lesy a šumivá píseň se od hory vznášela k hoře...
Z prohlubní nebes vzhlížely zlaté zřítelnice hvězd,
a v chvíli oné, mládí, moje mládí,
64
novou mízou proniknut listím se obalil Strom Žití...
Zřelo jsi jara rozkvetlé stráně i slyšelo bzukot pilných včel,
zřelo jsi ohnivé orgie léta,
v nichž omámeni světlem v opilém reji tančili nad jetelem,
nad zlatými vlnami pšenice rudí a bílí motýli, zbloudilé vážky,
zřelo jsi podzimu zrání a slyšelos hlučný zpěv žatvy,
z vinic ti kynuly svítící hrozny, rudnoucí listí a úponky svěží,
mládí, moje mládí,
tehda jsi poprvé pohledělo tváří v tvář zlatému slunci,
před nímž se rýsoval obrovský stín velkého Života Stromu...
A ty jsi rozpialo ruce své, dokořán rozvřelo zraky,
jímajíc v sebe paprsky, barvy a záři a zlato...
V temné prostory budoucna směřuješ výbojným krokem.
Napni do lyry své sedmerý paprsek slunce –
vítěznou rukou rozechvěj vibraci jeho –
vnímej a zpíjej se jásavým hymnem barev a zvuků,
zpívej, ó, zpívej...
65
OBSAH.
Prolog:
Zpěv na hoře11
I. Dionysos. Zpěvy života.
Triumf života19
Jaro23
Óda Dionysovi25
Hlásám člověkačlověka...29
Praho!32
II. Afrodite. Slavnosti srdce.43
Epilog:
Napni do lyry své sedmerý paprsek slunce...63
[67]
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA ČESKOU AKADEMIÍ AUTOROVI.
E: jf; 2007
[68]