VODOPÁD RIESLOCH
V divokém toku
od roka k roku,
od léta v léta
spousta vod slétá
s černavých skal,
od doby k době
v hlubokém hrobě
kypí a hřímá,
parami dýmá,
a – letí dál...
V náruč strom chytne,
v propast s ním lítne,
kmen jenž jen dumně
ve větví tlumě
praská a lká,
ohýbá k zemi
s větvemi všemi
a – utíká...
Balvanu ten černý pysk
bílý metá vodotrysk,
jenž se bortí v klínu skal,
a zas prchá hlubou dál.
Až pak náhle doletí
v kmenů tvrdé objetí,
tam se tříští,
bolně piští
87
v hrozném vzteku,
v divém jeku,
jak by lkal –
a letí dál...
Od roka k roku
v divokém toku
z lůna těch skal,
příšera divá
z temna se dívá,
pak vzletí vzhůru
k divému kůru,
vzpřímí se celá
vztekem svým vřelá,
pohlédne v dol,
a skočí dolů
v divokém bolu
a prská kol...
Jisker houf dští,
chechtá se, chví,
směje se, výská,
kol sebe plíská.plíská,
chystá se v skok,
všechno kol smrtí,
ve prach vše drtí
ten hrozný krok,
až pak ze své roztříštěné lebi
místo krve vodu stříká k nebi...
9. září 1909.
88