UPOMÍNKY

Stanislav Popelka

UPOMÍNKY (slečně Aničce Sekorové.)
Když v letním jitru kráčím v širé kraje a oko moje po těch luzích těkátěká, zas ono slzou lásky taje, leč starý smutek zvolna usínaje se nových žárů už nikdy nedočeká. Ten tichý klid, jenž duši mé tak milý se v rozbouřené moje nitro snáší, z těch tmavých lesů zefýr ke mně pílí, z těch šumných vlnek něžná touha kvílí a dumy z čela – tíseň z prsou plašíplaší. Slyš! Tam v dàlídálí zazněl zvonek malý a rozlétl se širošírou plání – pak dozněl tiše ve mlhavé dáli – v mém srdci touhy zas se rozelkaly a hlava má se na trudná prsa sklánísklání. 1