NA POCIZENÉ ZEMI

NA POCIZENÉ ZEMI (slovutnému basníkubásníku Petru Bezručovi.)
Buď rodný kraji pozdravenpozdraven, buď pozdravenpozdraven, ty černý kraji! Tys krásný jako libý sen a půvabem svým roven ráji! Kdo jat by nebyl velebou Tvé krásy vida nesčíslnénesčíslné, kdo neplesal by nad Tebou Tvé vida nivy divuplné? A přec čarokrásná pláň, když oko mé na Tě zírá, mně smutek zastiňuje skráň a srdce tesknotou mi zmírá. My svoji zvali jsme tu zemzem, jež byla naše rodná zemězemě, teď němčourů rod se vetřel sem a ráj náš hostí sprosté lůzy plémě. List někdy z dávnověkých dob se najde, na nějž činy reků kdos napsal písmem plných zdobzdob, jenž drahně zachoval se věků. V moc cizákovu přišel list. Ten vymazat dal stará slova, neb neznal toho písma číst, a napsati dal slova nová. 18 Tys takým listemlistem, domove! Náš prapradětprapraděd v něj vepsal svoje díladíla. Tu zněli naši zvukovézvukové, tu naše píseň hlaholila. Teď umlk’ našich písní plesples, neb unik’ před němčoury plašeplaše, jeť cizácké město, cizá ves, jen hroby jsou tu naše. A proto čarokrásná pláň, když oko mé na Tě zírázírá, mi smutek zastiňuje skráň a srdce – tesknotou mi zmírá. 19