VZKŘÍŠENÍ.

Stanislav Popelka

VZKŘÍŠENÍ.
Ty nevíš aniani, noci zádumčivázádumčivá, jak luzná zář mé nitro v souzvuk ladíladí, však dobře víš, co z blouznivého mládí v mém srdci posud v spánku odpočívá. Mé prchlo dětství – nová doba kyne; prv snil jsem jen, teď probouzí se činyčiny, v mé mladé duši vznikly názory zas jiné. To píseň má, již tón v mou duši splývá mým ku citům, jež vábivě se řadí, mé srdce rozohněné mile chladí, ach v snění mém jsi něžná, čarotklivá! V tmu pohlížím; již mlha v dáli pílípílí, zřím východ plát a zkvétat den zas jiný. Ó vítej mi Ty, jenž skýtáš k činům síly! 34