S rozpjatými křídly.

Milan Fučík

S rozpjatými křídly.
Z komnaty dětské jsem vymáčkl dvéře a vyběhl ven, Nana prahu mne uvítali výskající bratři a zlatem planoucí den. A bylo líbání a bylo objímání, tak měli jsme se rádi. Tu z jasného vzduchu se vyhouplo rozkošné Mládí, vzalo nás za ruce a pak už jsme letěli, neb měli jsme ilusí křídla. Den vzplanul nádherněj’ a oschla rosa, mha jitra zřídla – tak lehce jsme letěli v prostor, všem cestám na příč, přes květy a stromy, že nezřeli jsme víc, co bylo kolem, lidé a pole a domy, k slunci jsme letěli na perutích Mládí, vždy dále bez ustání až klesli jsme kamsi, tím velikým štěstím zemdleni a celí udýcháni......udýcháni... 11