NA MOŘI

Růžena Schwarzová

NA MOŘI
Bílá loď pluje širém po moři. Týden už oči spolu hovoří. Nad střelkou kompasu námořník mladý se sklání. Na lásku myslí, na dobývání. Je krásné přemýšlet o sladké záhubě. Cizinka čítává na horní palubě. Jak vítr rackové loď obletují. Hahoj! Za dobrodružstvím, za láskou pluji... Ospalé moře polil bílý jas. To není nebe, to je záhon sedmikrás. V tlumeném rytmu pracujících turbin něco se rodí, vystupuje z hlubin... Je krásné na palubě ve tmě stát, toužit a toužit, něčeho se bát a do vln kýlem rozbrázděných hledět – je krásné nevědět a přece vědět. Krok mužný skryla hudba turbiny. Dva stíny splynuly teď v jediný. Jižním to v srdci zavonělo jarem. Velký vůz září nad stožárem... 28