ZPOVĚĎ.

Růžena Schwarzová

ZPOVĚĎ.
Má láska je bílá jak třešní sníh, jak první svítání ranní, sladká jak šero v alejích, teplá jak vzpomínání. A jako palouk zelená, na němž se pasou srny, a jako srdce krvavá, jež rozedraly trny. Úsměv jest její brannou zdí, pocel jest její kopí, všem, kdož ji zraní, odpouští, všem, kdož ji nepochopí. Neb dobře ví, květ mučenky že v růži se jí změní, že není ráje sladšího nad ryzí odpuštění. 52