Schumann.

Karel Dewetter

Schumann. K. V.
Stín večera stoup’ v pokoj, jak bytost tajemná – – a v tichu z klavíru zněla ta píseň dojemná... Ta krásná a tak smutná, nás všecky dojala – tys ruce svoje bílé, jak v touze sepjala... Já nad křeslem stál schýlen, kde snilas bez hnutí, a v šeru hasly tvé zraky i čílko labutí – – Mně bylo, jak měl bych tě ztratit, když stín tě zcela skryl – – a hlava klesla mi níže a já tě políbil – – 56